Jak ulovit papouška..

lola

Ahoj lidi!

Tento příspěvek sem nedávám proto, že bych se chtěl nějak chlubit, ale napadlo mě, že některé momenty z následujícího příběhu mohou dobře posloužit jako zkušenost v případě, že by se někomu přihodilo něco podobného.

První májovou neděli jsem odpoledne zajel s rodinkou k manželčiným rodičům do Olšan (vesnička na Vyškovsku, dobře známá z kultovního filmu s Bolkem Polívkou \"Dědictví, aneb ku*va hoši gutntág\" ) kde jsem si předsevzal zaujmout polohu kavárenského povaleče pod rozkvetlou jabloní, vykašlat se na celý svět, zahnat děti do lesa a trochu se zotavit z následků předchozích dnů (páteční povídání s Coalou u lahvinky vína do dvou do rána následované ranním vstáváním, setkáním parroťáků v ZOO Lešná, opět posezením s Coalou a Petrou do pozdních hodin......). Člověk míní, okolnosti mění.
Sotva jsem dopil kafe, zazvonil mobil. Vlastík Škrhák, kamarád a majitel známé farmy ARA v Bošovicích: \"Holásku, poslóché, ty lezeš po téch stožárech, žejo???\". Nic zlého netuše jsem tuto svoji občasnou činnost, provozovanou v souvislosti s mou prací, připustil. \"Nóó, Hance ráno ulítl žako a sedí na nejvrchnější šprušli na euroteláckým stožáru.\" Tak, odpoledne v tahu, sedám do auta a mířím do Bošovic. Přece tam chudáka ptáka nenecháme.
Na místě jsem se dozvěděl celou anabázi. Při ranním dokrmování se asi devadesátidenní samička žaka rozhodla, že otestuje křídla. Zamířila si to k oknu a ejhle, co čert nechtěl. Na pootevřeném sklepním okénku byla sice zvenku pevná muší síť, ale její spodní část nebyla dobře připevněna. Zedníci si tudy natahovali kabel k míchačce a jeden spodní rožek síťky nebyl k rámu přichycen. Papoušek se samozřejmě musel trefit do tohoto jediného kritického bodu a šup! Mládě, které ještě samo ani pořádně nepřijímá potravu, předvádí svoje letecké umění v širokých kruzích nad Bošovicemi.

[b]Poučení první: Existuje-li v systému protiúnikové ochrany objektu jediné slabé místo, papoušek ho s pomocí Murphyho zákonů neomylně najde a použije.[/b]

Naštěstí místní občané zaregistrovali směr, kterým se uprchlík vydal. Po chvíli jej objevili na okraji lesa na vyvýšenině mezi Bošovicemi a Lovčičkami. Papouch nerušeně popocházel po horní větvi a nešťastným pronásledovatelům házel na hlavu rozkousané větvičky a listy. Nebyla šance se k němu dostat, takže nezbylo než čekat.
Po nějaké chvíli na přilehlou louku dorazil člověk s paraglidovým padákem a vrtulí na zádech, evidentně v úmyslu provozovat svůj koníček ve vzduchu. Po prvotních pokusech vyhodit ho z louky někam hodně daleko, aby papouška nevyplašil, se nově příchozí letec iniciativně nabídl, že les obletí a papouška z druhé strany vyžene do volného prostoru nad pole a louky, kde by byla větší šance na jeho chycení až se unaví a půjde k zemi.
Následoval letecký den, ve kterém žako statečně předvedl, že jeho rychlost a akční radius je podstatně větší než schopnosti paraglidového padáku, byť s přídavným pohonem. Po dobře několikakilometrovém kroužení nad Bošovicemi a okolím to padákista vzdal, donucen okolnostmi (došel mu benzín a v okolí se začaly stahovat čarné mraky, věštící déšť, což není pro paragliding zrovna to pravé). Naštěstí, žako už měl taky dost a zapadl do blízké třešňové aleje, kde se rýsovala podstatně vyšší šance na jeho dopadení.
Následovala několikahodinová sportovní vložka s následujícím scénářem jednotlivých epizod: nalezení žaka, opatrné přistavení žebříku, přiblížení k ptákovi na deset centimetrů, nechápavý údiv papouška nad lidskou naivitou a jeho úlet na n-tou třešeň v řadě (kde n je celé číslo v rozmezí -20 až +20). Nakonec žakina přestalo bavit prohánět tu bandu s žebříkem a frnkl na stožár Eurotelu, který je zhruba v polovině aleje.

[b]Poučení druhé: nemyslete si, že žako (byť letecký začátečník) je špatný letec. Těžkopádný let provázený vířením volně ležících papírů a drobných předmětů ze stolu, který je tak důvěrně znám majitelům těchto šedých domázích mazlíčků, se ve volném prostoru změní v bravurní plachtění, za které by se nemuselo stydět ani káně.[/b]

V tomto stavu jsem po nějaké chvíli dorazil na místo i já. Následovala válečná porada, jakou zvolit strategii a taktiku dalšího postupu. V podstatě byly dvě možnosti - buď nám bude příroda nakloněna a silná dešťová sprška z mraků, honících se okolo, zatíží papouščí peří tak, že nebude schopen pokračovat v předvádění svých leteckých dovedností, nebo budeme muset počkat na setmění. Jinak by totiž hrozilo, že se vyplašený žako vydá opět k lesu, kde by šance na jeho dopadení výrazně limitovala k nule.
Příroda se na nás vykašlala, mraky se nám důsledně vyhýbaly a Vlastík začínal nadávat že tu tisícovku na kostel dal úplně zbytečně. Nezbylo, než počkat dvě hodiny do soumraku. Papouch mezitím seděl jak pecka na nejhornějším nosníku přibližně pětatřicetimetrového stožáru a nejevil žádné snahy kamkoli emigrovat.
Konečně to denní světlo vzdalo a nastala doba vhodná pro další pokus o polapení uprchlíka. Odmítl jsem síťku (narodil jsem se ještě před Černobylem, tak mám jenom dvě ruce a ty jsou na lezení po stožáru docela potřebné), vysypal v autě z manželčina batůžku peněženku, doklady, klíče, kapesníky a půlku sušenky a vydal se funíc (nebo funě?? jak je to hergot s těmi přechodníky?) vstříc obloze. Pravda, občas to dělávám v souvislosti s mojí prací, ale obvykle ve dne a obvykle mám přitom úvazek, lano a speciální karabinu pasující do bezpečnostní lišty na žebříku. No, normálně mám v kapse alespoň dvě sady těchto předmětů, ale zrovna jak na potvoru, tuto neděli jsem je zapomněl na nočním stolku.
Nevadí, dole už je tma, takže není moc vidět na tu díru pode mnou, koukat nahoru není tak frustrující. Pro nezasvěcené, ze země to vypadá vždycky úplně pohodově, ale když si člověk uvědomí, že 35 metrů je výška desetipatrového domu a ty mrňavé sektorové antény nahoře jsou ve skutečnosti delší, než dospělý chlap...
Na pár přestávek jsem vytlačil svoje stodesetikilové funící tělíčko pod rošt, který je asi čtyři metry pod vrcholkem stožáru v úrovni antén. Prosoukal jsem se zdviženým poklopem, podíval se kde je pták, pták se podíval na mě a ulítl. Ve svitu měsíce to pro něj nebyl až takový problém. Zamířil si to neznámo kam, po pár metrech nám zmizel z očí i proti měsícem osvětlené obloze a nezbylo, než zkonstatovat \"a je v pr*eli!\".
Řekl jsem si, že teď už teda není žádný spěch, alespoň se vydýchám a nastoupím na cestu zpět na zem. Najednou, po pár desítkách sekund, se žako vynořil ze tmy v úrovni vrcholu stožáru a pokusil se přistát prakticky na původním místě. Když mě uviděl, opět si to rozmyslel a zase zmizel ve tmě. Došlo mi, že pravděpodobně nepoletí dolů, kde je tma, ale že se bude nejspíš snažit přistát na jediném použitelném objektu v okolí, a to je zrovna to místo kde jsem. Po pár desítkách sekund se žako objevil znovu a znovu i uletěl. Až na třetí pokus toho měl už skutečně dost, posadil se na poslední nosník nahoře a utahaně oddychoval.
Pomalinku jsem se k němu plazil ty zbylé čtyři metry po žebříku k vrcholu stožáru. Naštěstí je vrchol stožáru už poměrně úzký, takže se mi povedlo vyklonit se ze žebříku, jadnou nohou stoupnout na nižší nosník, ramenem se zapřít o ten nejvrchnější abych si uvolnil ruce, pomalinku překonat těch posledních pár desítek centimetrů k udýchanému papouškovi a drap!! Už vrčel jak vzteklý pes. Nemilosrdně jsem ho chytil kolem krku aby neměl šanci se vysmeknout, dokonce se mu nepovedlo do mé ruky ani zakousnout. Po minutovém boji se mi povedlo nasoukat bránícího se uprchlíka do batohu a vydat se na cestu dolů s vrčícím batůžkem na zádech.

[b]Poučení třetí: do šusťákového batůžku s impregnací vevnitř (taková ta jakoby pogumovaná vrstva) se strašně blbě strkají papoušci, zejména v situaci, kdy nemáte nazbyt ani jednu ruku a do nohy, která nese většinu vaší váhy, se pouští křeč. [/b]

Cesta dolů už byla v pohodě (přece jen, člověk si na výšku za malou chvilku zvykne). Za pár minut byla žakina zpět v odchovně v kleci mezi sourozenci, otřepala se a tvářila se jako \"Tak co, kde to vázne?? Bude konečně ta večeře?\"

Na závěr přikládám úplné znění blahopřejného telegramu (totiž mailu) od paní doktorky Grymové, která byla o případu od samého začátku informována:

[quote]
[i]Dobrý den, gratuluji k úspěšně zakončené štvanici na žaka, uskutečněné včera v katastru obcí Bošovice a Lovčičky, kterou mi pan Škrhák zprostředkovával v přímém přenosu prostřednictvím sítě Oskar, přestože hlavní roli hrál údajně stožár Eurotelu. Cituji: \"Už ho máme hajzla, Holej ho má v baťohu a leze důle, už je pět příček nad zemí, čtyři příčky, tři příčky.....\"

Zdraví VG [/i] [/quote]

Na úplný závěr bych chtěl laskavé čtenáře požádat, aby takovéto případy pokud možno nezkoušeli opakovat. Přece jen, nemuseli bychom mít takovou kliku podruhé. Taky si nejsem jist, jestli se moje živnost montáž a servis telekomunikačních zařízení vztahuje i na demontáž papoušků ze stožáru :D.

Pěkný den a spokojené papoušky zavřené doma v bezpečí přeje

Jirka
[size=9px][color=red][i]- Modifikované Jirka Amazonia dňa 03.05.2004, 21:02 -[/i][/color][/size]

lola

:21:
Mas u mna 10 karmickych bodov za zachranu papagaja a ak sa podari, tak dalsich 10 za perfektne zvladnutu slohovu pracu. Viesm si to dost zivo predstavit, kamos ma raz vytiahol na taky 25 metrovy stoziar (v zime v rukaviciach).

lola

juuuu hehehe, dobre som sa zabavila :-)
len dufam ze nebudem musiet takto nahanat svoju andulku... idem skontrolovat okna ;)

@ Jirka

to máš za to, že si sa nechcel \"1. května líbat s Janou pod třešní :42: \"
sa ti to vypomstilo takto si sa musel preháňať celým čerešňovým sadom :10:

hlavne, že dobre všetko dopadlo a ty aj žakino sú v poriadku :11:

lola

Čte se to super, ale muselo to bejt děsný. Strašně se mi líbí, že jsi místo kavárenského povalování udělal něco pro svoje 110-ti kilové tělo. Prostě super prožitá neděle :68: Škrháci Tě musí zbožňovat :95:

lola

Děkuji zvláště za poučení první. Asi budeme doma muset důrazně zrevidovat protiúnikovou ochranu. Takovou rozelu by už totiž nechytil ani pánbůh :)

lola

P.S. ... A pak že v Česku chybí literární talenty ... :)

lola

:183:
Bravurny styl, nerozmyslal si o nejakej fejtonistickej zbierke z papusieho prostredia?
A zakinko ma naozaj stastie, ze si sa chcel v tu nedelu \"len\" valat.
Super :188:

lola

Vitaj v klube....
Tym si mi pripomenul, ze zachvilu je sezona na chytanie papuchov, takze lovu zdar!

lola

Jirko SUPER!!!!! Celou dobu jsem ale byla na trní, jestli žakinku ulapíte. Musím souhlasit s Barbarou, že ti to určitě prospělo víc, než kdyby ses povaloval - to by tě určitě ani nebavilo :D

lola

jirko, asi z te akce nemate zadne fotky :10: :10:

lola

Neměl jsem foťák, stejně by nebylo moc co fotit. Šedý žako je na šedém stožáru docela dobře maskovanej..

Update: ráno jsem mluvil s Vlastíkem, žakina je naprosto v pohodě a bez následků. Jediný, kdo to odnesl byl Vlastík, celodenní pobyt na sluníčku mu přinesl pěkný úpal.

lola

Super výkon,za který by se nemusel stydět ani Martin Koukal (v těchto dnech se pokouší o Čo Oju 8201 m).

Vlastík by Ti mněl poděkovat za záchranu života.

lola

Klobuk dolu.
Normalne sa to cita lepsie, ako volajaka detektivka :D
Akurat to vyzera strasne lakavo, co zrejme nie je. Akoze nahanat pol dna papagaja asi da poriadne zabrat..
Ale zase co je prijemnejsie pohyb na cerstvom vzduchu, alebo sa niekde len tak \"vyvalovat\"? :10:
Myslim, ze by si vazne mal dat na rady tu spominane a vlozit svoje zazitky na papier.

lola

@Jirko
Sleduješ jakou radost máme všichni z toho,že jsi neproválel neděli :D

lola

Jirko, vsetka cest za vykon :67: V Mexiku je narodna mayska tradicia vysplhat sa na podobne vysoky stoziar, kde maju okolo pasu omotanych x-metrov lana a tocenim sa na kruhu okolo stlpa ho postupne uvolnuju az skoncia hlavou skoro na zemi (ale nie ako Peter Novotny pri bungee-jumpingu :10: ) Videla som to na vlastne oci, je to zazitok, mohol by si o tom zacat uvazovat v ceskych, resp. moravackych podmienkach :92:
A este nieco, zacni uvazovat o pisani memoarov, mas na to talent :58:

lola

;) Dost dobře podané , napsané. Aspoň vím, komu volat , kdyby jsem náhodou někdy potřebovala podobnou pomoc :31: . S mojím strachem z výšek vylezu leda tak na židli :D

lola

@ksarka
takových je nás víc :)
Mám závrať na druhé šprušli žebříku :57:
@Jirka
mohl by sis vyřídit živnost na lapání papouchů.Jen pevně doufám,že Tvoje služby nebudu nikdy potřebovat...

lola

Ahoj Jirko,
už od dopoledne, co jsem si to četla, na to pořád myslím. Já se totiž strašně bojím výšek. To, co jsi předvedl bez jištění, je pro mě nadlidský výkon. Vidím to tak, že jsi riskoval život pro papouška, který ti ani nepatří a toho si cením ještě víc. Jsi jeden z těch, kteří v tom rozdíl nevidí a vidí jen to, co by ho chudáka čekalo, kdybys nepomohl. :30:

lola

@Jirka
:30: Nemám k tomu čo dodať. Máš u mňa 10 bodov. :)

lola

mohol si to tocit ako reklamu na eurotel: eurotel - a mas to v kapse, aneb 7 z 10tich papuchov by volilo eurotel :D

Jirko nechceš vydat knihu zážitky s papoušky. Skvělý styl psaní,čte se to jedním dechem. Už vím na koho se obrátit až budem potřebovat vyšplhat se na střechu.Jo mimochodem ten skvělý film, o kterém si psal mám neustále na talíři. Zkus hádat proč. :D Jsem ráda, že vše dobře dopadlo.

lola

[quote]Jo mimochodem ten skvělý film, o kterém si psal mám neustále na talíři. Zkus hádat proč. [/quote]

Irénko, neblbni, šak já ťa mám rád aji bez péněz... :D

K tomuto filmu máme v rodině taky vztah. Ta paní v modré zástěře, co se tak podivuje nad pštrosem (\"ty nožiska, to krčisko...\" ) je maminka mého tchána.

lola

Opravdu, ty uz fakt nevis, co roupama delat. Jako malej Jirka :p

lola

Jirko ty si pašák, ale neviem si ani vo sne predstaviť ako trčíš na tom stožiari. Asi aj pri pohľade z dola by mi bolo nanič. Som rada, že všetko dobre dopadlo.

Eviku :44:

PARROTCLUB