Jak můj bratříček uletěl naší paničce

Užívateľov profilový obrázok
coala
Príspevky: 5296
Člen od: Po 29. Júl 2002, 12:53

Jak můj bratříček uletěl naší paničce

Príspevokod užívateľa coala » Pi 16. Dec 2016, 19:37

Dobrý den, jmenuji se Miky a jsem šestiměsíční, mou paničkou, ručně dokrmené miminko žaka šedého. Mám bratříčka, který se jmenuje Dodo. Naše panička nás má velmi ráda a my se jí za její lásku, péči a hraní si s námi patřičně odměňujeme.

Máme bydleníčko v dětském pokoji, kde už děti nejsou, protože odrostly. Už jsme stačili paničce přečíst skoro všechny pohádkové knížky, pečlivě vyrovnané na policích. Dodo se rád houpe na lustru a už vyzkoušel i jeho přívodní drátky. Představte si, že se na něj naše panička – druhá máma zlobila, to tedy vůbec nechápu. Já zase ochutnávám krásné bílé žaluzie a šňůrečky, kterými panička – máma, těmi žaluziemi hýbe, také se na nich ráda houpu, vůbec nechápu, proč se to naší mámě nelíbí a ječí na mě jakési nene. No a abych jí udělala radost, tak než nám donesla čistou vodičku, tak jsem jí ty divné žaluzie trochu prodírečkovala a pokakala. To jste měli vidět jak ječela, úplně jako my v pralese. No a nejraději štípeme dřevíčka z dveří, když se na nich procházíme. Máte vidět, jakou tady má máma radost, sbírá třísečky a honí nás do naší voliéry – domečku.

Já jsem podle mámy – paničky asi holčička, také se podle toho chovám, pořád se mazlím a nejraději se válím na zádech a nechám se od ní drbat na bříšku nebo na hlavičce, když přestane, nebo zapomene a nestihá, tak ji to pro jistotu připomenu - trochu štípnu a máte vidět, jak to účinkuje. Mojí specialitou, jak udělat mámě největší radost je moje kakání. Já se totiž nejprve, než začnu …, předkloním – ukloním, potom začnu prdíkovat, mezitím se zhoupnu a zůstanu viset vzhůru nožičkama. A panička – máma má opravdu velikou radost, ječí a my s ní. Já jsem sice dobrý letec, ale lítám jen tam kde je mi dovoleno a jinde se bojím, aby se máma nezlobila.

Můj bráška Dodo, podle paničky – mámy asi kluk, ten není takový mazílek jako já, válí se po zádech jen občas. Ten se pořád stará o mě a o má peříčka, přebírá je a obírá, pucuje a čistí. To mě tedy až zas tak moc nebaví. Jenže když přijde máma, tak se na mě vykašle a obírá jí. Už jí několikrát pořádně štípnul a stále jí tahal za zlaté hračky, které nám nosila na uších. Už má máma jen jednu. Dodínek jí tu druhou sebral, utekl s ní a mámě se ztratila. Asi jí uklidila tím hrozným přístrojem, který vydává takové zvuky, kterých se bojíme a kterým nám uklízí to, co mi si vyházíme na zem. Dodínek je sice větší posera a prďolka než já, ale zase lítá tam, kam by neměl, po celém bydleníčku naší mámy.

S mámou jsme už několikrát četli jak utíkají naši kamarádi Honey a Tara. Naše máma proto před námi pořád zavírá dveře a okna, abychom se také nemohli kouknout ven, na svobodu. A přece se stalo. Dnes nám máma čistila voliéru, nevím sice proč, nám se ten ohromný nepořádek hrozně líbí a stejně jí ho honem rychle uděláme znovu. A tak nás, mě Miky a brášku Doda vypustila ven. A protože jí to dlouho trvá, je asi pomalá, nebo toho našeho nepořádku je na ni asi moc, to víte, jsme dva, byli jsme venku dlouho. Já jsem byla poslušná. Jen jsem zase četla pohádky. Dodo ten stále koukal na pootevřené dveře pokoje, jak by se asi mohl proletět po celém bytě. Jenže byly otevřené málo, stále na nás vystrkoval prdelku a ocásek. Ale podařilo se mu to, uletěl z našeho pokojíčku. Když jej šla máma chytit, najednou Vám začala hrozně plakat a volat Dodóó, Dodýnkůů. Ta Vám ječela jak pominutá a také jí tekly hrozné slzy. Dodo vždy totiž přeletí celý byt a usadí se na zácloně v obýváku, kde nadšeně vříská a ječí a kde jej máma chytí, zlobí se na něj a jde za mnou. Dnes tomu bylo také tak, jenže zůstali pootevřené balkonové dveře …. Máma hned nejprve vyběhla na balkon a zase volala a naříkala Dodóóó. Potom Vám vzala přístroj, kterému se říká telefon a volala několika kamarádkám, které si s námi chodí hrát, aby jí šli pomoci hledat Doda, že uletěl, a stále plakala. Ještě mě honem zavřela do toho našeho bydleníčka, oblékla si kabát a boty a už u nás zvonili všichni sousedé, že půjdou Doda hledat. Moji nejlepší lidskou kamarádku, tedy po mámě, Janu, napadlo vyjít znovu na balkon, že se koukne, kterým směrem se z našeho balkonu dalo vyletět. A když se vracela, že půjdou na lov Dodýnka, začala se hrozně smát. Naše ubečená a rozklepaná máma vůbec nechápala proč. Šli se všichni kouknout. Ten hajzlík a utíkálek Dodo, Vám byl totiž celou tu dobu pěkně potichu doma. Tentokrát se totiž asi on sám lekl (zaplať Bůh) otevřených balkonových dveří, a tak přeletěl do vedlejší místností – do kuchyně a zůstal tam viset v rohu místnosti úplně nahoře na garnyži, kde jej nebylo přes květiny vidět, a tentokrát strachy ani nedutal. Máma jej sundala, sousedé odešli. Jen máma stále bečela a mazílkovala se s námi, seč mohla. My jsme ji olizovali slanou vodičku u jejich očí. Ta Vám byla šťastná, tentokrát se na nás vůbec nezlobila a neječela jako v pralese. A ještě jsme dostali naše oblíbené dobrůtky. Teď máma něco Ťuká – píše, já domlouvám Dodýnkovi, co to provedl, jaký měla máma i sousedé strach a on mě spokojeně prodrbává peříčka na hlavičce.

Vidíte, naše máma myslela, že se jí – nám, to nikdy nemůže stát. Ale my jsme přeci velké šikulky a vidíme vždy lépe to, co ona nevidí a musíme to pro jistotu všechno vyzkoušet.

Zdravím všechny mámy a táty našich kamarádů a naše kamarády.

Vaše Miky (a Dodo).

Príbeh prebraný z pôvodných stránok od autorky Miky publikované dňa 21.07.2005, 23:44
Nie som bezcitná, dokážem predstierať.

Tags:
BBcode:
Hide post links
Show post links

Návrat na "Blogy"

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 8 neregistrovaných