Otrava zinkem

[coala]

Příčinou akutní otravy zinkem je nejčastěji kontakt papouška s pozinkovaným pletivem nebo konstrukcí klece. Hlavní riziko představují nové, nezoxidované předměty, odtud název "New Wire Disease", který se často vyskytuje v anglické literatuře i na Internetu. Další častou příčinou otravy bývá pozření drobných kovových předmětů s obsahem zinku (kousky drátů odstřižené při opravě pletiva, otřepy a kapky zinku z nekvalitně žárově pozinkovaného pletiva, pozinkované matičky a šroubky, kovové zoubky zipu apod.). V některých případech (určité typy galvanicky pozinkovaných předmětů) může dojít ke kombinované otravě zinkem a olovem, které je v zinkové vrstvě přítomno patrně z technologických důvodů. Dalším zdrojem toxického kovu mohou být části rostlin rostoucích v zinkem exponovaných prostředích (okolí rudných dolů, prostředí znečištěné odpadem z výroby), i když v naší zemi je to hodně nepravděpodobná varianta. Podobné příznaky a průběh mají i otravy jinými těžkými kovy, hlavně olovem a mědí. K otravě olovem může dojít zejména pozřením nebo dlouhodobým kontaktem s olovem a jeho slitinami (používanými např. k měkkému pájení kovů v elektronice nebo i při amatérské výrobě klecí), měď se může do ptačího organismu dostat pozřením kousku elektrického vodiče nebo mosazného předmětu (šroubku, matice).

Příznaky mohou být v závislosti na stupni otravy dost různorodé: celková slabost, apatie, úbytek hmotnosti, pohybové problémy, anemie (chudokrevnost), polyurie (zvýšené vylučování moči), zvracení, žíznivost, zvracení, záchvatové stavy, hyperglykemie (nadměrná hladina krevního cukru). Nadměrná koncentrace kovu způsobuje poškození těch orgánů, které se v organismu podílejí na odstraňování nežádoucích látek z těla, tj. sleziny (nejvíce poškozena), jater, ledvin, přímý kontakt z kovem způsobuje poškození sliznic žaludku. Extrémní koncentrace zinku vedou až k nekrotizaci (odumírání) poškozených orgánů a svalů s následným úmrtím intoxikovaného papouška.
U některých dalších problémů papoušků chovaných v klecích z pozinkovaného materiálu, jako je vyškubávání peří apod., lze vysledovat souvislost s nadlimitní hladinou zinku v krvi i když nelze hovořit přímo o akutní otravě.

Diagnóza je stanovena na základě biochemického vyšetření krve na přítomnost zvýšené hladiny zinku, kovové části v zažívacím traktu papouška odhalí rentgenové vyšetření.

K léčbě je nutná obvykle několikadenní hospitalizace spojená s podáváním přípravků eliminujících kov z organismu. U těžších otrav, kdy pták není schopen samostatně přijímat potravu a vodu, je nutné nucené krmení. Kovové části nacházející se v zažívacím traktu jsou odstraňovány chirurgicky. Úspěšnost léčby je nepřímo úměrná délce a stupni intoxikace. Nejlepší obranou proti otravě zinkem a jinými těžkými kovy je prevence. Je nutné pokud možno zamezit styku papouška s drobnými kovovými předměty, které by mohl pozřít. Klecím s povrchovou úpravou zinkováním (poznáte podle zlatého nebo stříbrného povrchu drátů) je lépe se vyhnout, veterinární péče o otráveného papouška bude stát mnohem více než pár stokorun ušetřených za klaec. Pro stavbu voliér je obtížné použít jiný materiál než pozinkované pletivo, na trhu není moc jiných variant - poplastované nebo lakované sítě nemají povrch odolný papouščím zobákům, navíc jako základní protikorozní ochrana pod finální povrchovou úpravou je stejně použit zinek, nerezové sítě jsou hůře dostupné a nekřesťansky drahé. Jako dostatečný kompromis je možné použít kvalitní galvanicky pozinkované pletivo (např. fa. Bekaert), které je vhodné nechat nejdříve alespoň 3 měsíce zoxidovat, než do voliéry vypustíme ptáky. Rychlejší řešení popisované v zahraniční literatuře i na Internetu je opláchnutí nového pletiva octem nebo jinou slabou kyselinou, což nahradí proces oxidace. Oxid zinečnatý tvoří ve vodě nerozpustnou vrstvičku, která do značné míry zabrání přímému styku s kovovým zinkem. Rozhodně je třeba vyhnout se levným žárově zinkovaným pletivům, na kterých tvoří chladnoucí zinek jehly a šupiny, které se snadno uvolní a papoušek je může spolknout. Při jakékoli práci ve voliéře je nezbytně nutné pečlivě odstranit špóny a odštíplé kousky pletiva. Při podezření na otravu je nezbytné okamžitě vyhledat veterinárního lékaře, čas v těchto případech hraje důležitou roli.

Článok prebraný z pôvodných stránok od autora Jirka Amazonia publikované dňa 21.07.2005, 23:45