Senegalec na inzerát

[coala]

Na internetu jsem našel tento inzerát:

"Senegálský papoušek Praha prodám kvalitní mláďata z voliéry odchovaná rodiči, oranžovozelená, délka v dospělosti 25 cm, tento druh se dožívá 30 let, nenároční, nehluční, cena 2500 Kč, mohu prodat i pěknou klec odběr možný kdykoliv Praha-Průhonice tel……"

Mé srdce zaplesalo jelikož mám na tohoto opeřence spadeno a hned jsem také zvedl telefon a zavolal. Na uvedeném tel. čísle se mi ozval hlas starší paní, která mi sdělila, že měla tři mláďata, ale ta jsou již prodaná, ale že přiveze jiná od dcery, která je pěstuje a ta budou od jiných rodičů koncem týdne, tedy asi za čtyři dni.

Mezitím jsem kontaktoval po internetu chovatele, kterého jsem se dotázal na znaky mladých a zdravých ptáku a na co si dát pozor, abych nenaletěl.

Koncem týdne se paní neozvala, ale zavolala na začátku nového týdne a hned jsme si domluvili schůzku abych papoušky viděl a mohl si vybrat. Z hovoru nakonec vyplynulo že jsou to Křeslice, ne Průhonice. Cestou jsem si opakoval rady co mi dával chovatel a říkal jsem si, že se nesmím nechat ovlivnit a podlehnout případnému tlaku prodávajícího.

Po příjezdu na místo mě starší asi 55-60ti letá paní pozvala do verandy rodinného domku. Dál ani krok, "tam už nechoďte aby jste mi tam nenašlapal". Ve verandě byla na malém stolku klec o rozměrech cca Š/H/V/ 50x40x55 cm a v ní tři senegalci. Žádné voliéry, žádné odchovny apod. Ptáci měli zvláštní žíhané hlavičky, prý je to ještě miminkovské peří. Divocí byli jako blázen, většinou viseli na kleci hlavou dolů. Prý je to tou cestou, byli přivezeni odněkud nevím odkud, ale údajně jeli 3hodiny v autě..

Všichni byli stejní, téměř bez rozdílu s poměrně dost oranžovými bříšky, spíš jako poddruh mezotypus. Co se mi ale nezdálo bylo to, že měli dost žlutě vybarvenou duhovku o čemž mi psal chovatel, že jsou to znaky minimálně rok a půl starých ptáků. Paní neustále mluvila o tom, že jsou tišší než andulky a ukazovala mi jak se ochočují. Vzala si na ruku koženou rukavici, hrábla do klece pro jednoho ptáka, který řval jako o život (ostatní dva sebou bezhlavě mlátili o klec ve snaze uniknout před rukou s rukavicí) a dala si ho na hruď a držela ho tam tak dlouho dokud neztichnul. "A takhle to dělejte několikrát denně" pravila a šup s ptákem do klece.

Na nějaké papíry nebo vyšetření papouška jsem se raději ani neptal, asi by to bylo naprosto zbytečné. Potom si můj syn, kterého jsem vzal s sebou, všiml, že jednomu z papoušků teče krev z ozobí nebo čela a říkal "tati toho krvavýho nechci". Na to paní pravila, že to nic není, že krvácení se samo zastaví, a že se papoušek jen někde bouchl. Slušně jsem poděkoval a řekl jsem, že si na takového divocha netroufám, nemám tolik času abych seděl hodiny u klece a uklidňoval papouška (přeci jen žijeme v tržním světě a musím se taky něčím živit). Je mi jasné, že i klidnějšímu papouškovi se budu muset věnovat, ale všeho moc škodí.

Odešel jsem zklamaný a cítil jsem se podvedený tím, co mi ta paní říkala:

že jsou to mláďata - sytě žlutá duhovka tomu ale nenasvědčovala
že ruční dokrmování, o kterém jsem se přední zmínil není přirozené a poškozuje papouškovu povahu, protože je moc vázaný na lidi. - (Ale já chtěl mazlíčka, a kámoše a ne divocha co mi vyklove oči)
že když bude papoušek krvácet z nějakého poranění netřeba propadat panice a hned obtěžovat veterináře. (No zkuste si to představit, že Váš papoušek sedí v kleci a krvácí a vy vedle něj v klidu koukáte na televizi a občas mu obloukem hodíte piškot. "Nechceš tvoje smůla")
o rodičích ani slovo
o chovu ani slovo
o dokladech (kupní smlouva, záruka) ani slovo
Na místě jsem pořídil pár záběrů papoušků, které jsem poté opět konzultoval s chovatelem, který mi sdělil, že se jedná z největší pravděpodobností o jedince z odchytu a tedy nevhodné na ochočení, kteří mohou mít navíc mnoho zdravotních problémů.

A závěr? přišel jsem domů a prohlížel si fotky mláďat senegalců, které mi nabízeli jiní opravdoví chovatelé, kteří jsou ochotni ukázat mi rodiče a nechat se podívat na mláďata když jim je třeba měsíc. Pravda cena je dvojnásobná, ale rozhodl jsem se, že to dám, a že to za to stojí. Navíc si myslím, že podpořit opravdové chovatele, na které se budete moci v případě problému obrátit s dotazem o pomoc, je více podle mého přesvědčení.

Nikoho z ničeho neobviňuji a nikoho k ničemu nenabádám to si musí každý udělat obrázek podle svého úsudku. Je ale fakt, že způsoby, jak kdo prodává živá zvířata a jak je zákazník kupuje se asi velmi liší. Já mám ale již jasno!!

Článok prebraný z pôvodných stránok od autora alpako publikované dňa 21.07.2005, 23:48