Něco o povaze rozely pestré

Užívateľov profilový obrázok
coala
Príspevky: 5294
Člen od: Po 29. Júl 2002, 12:53

Něco o povaze rozely pestré

Príspevokod užívateľa coala » Št 15. Dec 2016, 15:51

NĚCO O POVAZE ROZELY PESTRÉ

O rozelách se píše poměrně často a obsáhle. Dobře známe jejich život v přírodě, víme, jakou voliéru jim postavit a jaké barevné mutace lze vyšlechtit. Ale co povaha tohoto nádherného papouška? Jeho vlastnosti, sklony, zlozvyky … o tom už se příliš nedočteme. Rozela je tak trochu papoušek, který klame tělem. Objeví-li ji nezkušený začátečník v těsné kleci obchodu se zvířaty, jeho srdce zatouží tu nádheru z onoho ošklivého drátěného vězení zachránit. Všechny ty barvy jakoby volaly: vezmi si mě domů, krásnějšího papouška tu nenajdeš! Kolik z nás již takto podlehlo?

Po počáteční euforii z koupi barvami hýřícího exota však mnohdy přijde vystřízlivění. Novopečený majitel téměř vždy sáhne po odborné literatuře, která mu však přichystá pár nečekaných políčků: rozela je voliérový pták – plesk! Do klece se nehodí – plesk! Nenaučí se mluvit – plesk! Je plachá a nikdy se na člověka neupne – plesk! Člověk se nestačí divit – vždyť mu v obchodě řekli, že čím větší papoušek, tím větší pouto si k člověku utvoří. Neříkala mu snad ta prodavačka „Jen počkejte, za pár dní bude napodobovat všechny zvuky v domácnosti“? Neujišťovala ho snad, že do té ani ne metrové klece by se bez problémů vešlo celé hejno rozel? A tak to jde dál a dál …

Scénář, který jsem zde vylíčila, samozřejmě může postihnout jen člověka nepřipraveného, který kupuje impulzivně, aniž by si přečetl alespoň to málo, co o rozelí povaze napsáno je. Poučený mazlíkář si namísto rozely pořídí senegalce či alexandra, poučený chovatel nebude nakupovat v obchodě, nýbrž u chovatele, a své rozelí svěřence nejspíš umístí do voliéry. Pak je tu ovšem skupinka lidí, kterým rozely učarovaly natolik, že se o jejich chov v bytě pokusit chtějí, ať už to s sebou nese jakákoli úskalí. Vím o nich, často si na různých fórech pročítám jejich dotazy. Především pro ně je tento článek určen..

BORN TO FLY ANEB ZROZENA K LÉTÁNÍ

Od majitelů amazoňanů či kakaduů často slýchám,že tito papoušci mají silnou potřebu být se svým majitelem v kontaktu, mazlit se s ním, nechat se od něj drbat … Od rozely nic podobného nečekejte. Její největší potřebou (kromě těch základních, samozřejmě), je LÉTAT, LÉTAT a zase LÉTAT. Majitel, který toto své rozele neumožní, ji ochuzuje o její největší radost. Rozela je zkrátka letecký nadšenec a pro nás „chovatele-bytaře“ z toho plynou dvě věci – co největší klec a dostatečná možnost proletu po místnosti. Nákup klece mnohdy představuje tvrdý oříšek, neboť obchody se hemží příbytky pro šplhavé papoušky, kteří vyžadují spíše výšku než délku. U rozel je to obráceně - čím delší, tím lepší. Často slýchám dotazy na minimální délku rozelí klece. Tady je těžko radit, protože žádný rozměr, jenž kdokoli hodí do pléna, nebude pro rozelu dostačující. Řekněme, že délka kolem 80-ti centimetrů začíná být přijatelná, avšak například na Západě je tamějšími ochranářskými organizacemi požadováno až 1,2m. Čím menší je klec, tím naléhavější je potřeba co nejčastěji rozelu pouštět po místnosti. Je-li místnost dostatečně prostorná, dostane se vám sladké odměny v podobě nefalšované rozelí radosti z letu. Rozela létání MILUJE - a je to na ní znát. Samozřejmě je třeba místnost vybavit tak, aby váš opeřenec-nadšenec pokud možno nepřišel k újmě.

Dobrá, rozelu jsme pustili a ona si užila letecké odpoledne či večer. Jak ji ale dostat zpět do klece? To někdy bývá pěkně tvrdý oříšek. Mnohé záleží, nakolik jste si své opeřence dokázali ochočit (Pokud jste dokázali, jste dobří. Pokud jste to zkoušeli a nedokázali, jste taky dobří. Krocení lvů je ve srovnání s rozelou úkolem do mateřské školky). Pokud je vaše rozela ochotna snést se ze svých hrdých výšin a sednout vám na ruku, máte vyhráno. V opačném případě se nám osvědčila metoda „nejdříve zábava, potom krmení“, tj. naše rozelky dostanou večerní baštu do klece teprve tehdy, až jsou vylétané. Vodu mají samozřejmě k dispozici pořád. Jakmile začnou signalizovat, že by si rády naplnily volátka, otevíráme dosud zavřenou klec, dávkujeme krmení …. a pak s trochou trpělivosti (jež má někdy na obou stranách podobu války nervů) čekáme, až zaujmou své pozice na bidélkách.

LINGVISTU VE MNĚ NEHLEDEJTE

Často se vedou spory, zda se rozela naučí mluvit. Ve většině případů nikoli, i když existují výjimeční rozelí talenti, kteří se zmohou na pár slovíček nebo melodií. Rozhodně však rozela není papoušek, který by si liboval v napodobování zvuků. Má svůj přirozený repertoár a nevidí celkem důvod, proč by ho měla obměňovat. Na její obranu je nutno říci, že její hlasový projev není nijak nepříjemný. Umí si zakřičet, ale většinou k tomu musí mít dobrý důvod (hlad, samota, vítání sluníčka). Nepatří k papouškům, kteří by brebentili neustále „jen tak“. Má-li dobrou náladu, tiše a příjemně švitoří.

MÁM SVOU HLAVU A TA JE PATŘIČNĚ TVRDÁ

U papoušků se mnohdy cení vlastnosti jako přítulnost, citlivost či věrnost majiteli. Tyto ctnosti u rozel moc nehledejte. Trochu se nabízí srovnání se psy a kočkami. Korela mých rodičů je věrný opeřený hafan. Naše rozely jsou spíše létajícími kočkami – přijdou, ale jen když chtějí ONY, nikoli na zavolání. Jsou hrdé a tvrdé – žádné škemrání o pozornost, žádné velké projevy citu. Na majitele se příliš citově neupínají – žijí si vlastním životem a pobyt ve společnosti majitele považují spíše za příjemné rozptýlení (zvlášť rozptylujete-li je oblíbeným pamlskem) než za životní potřebu. Pokud jste si rozelu pořídili dostatečně mladou a od přírody nebojácnou (tady OPRAVDU záleží na jednotlivých povahách), naučí se vám sedat na ruku a rameno, přistávat na hlavě, chodit si k vám pro dobroty. Z vlastní zkušenosti mám odpozorováno, že samičky (mírnější, trpělivější, někdy však i potrhlejší) zkrotnou stejně dobře jako samečci (dravější, hlučnější, ješitní), dostanou-li se vám ovšem do rukou dostatečně mladé. U ptáků z obchodu je to problematické, i když zázraky se dějí (náš krotký rozelák je také původem „von velkosklad“). Nečekejte však, že vám rozela bude projevovat citovou náklonnost, to v její povaze příliš není. U nás se tomu nejvíce blíží situace, kdy mě ptáci pískáním vítají (vědí, že je hned pustím z klece), nebo když mi sedají na různé části těla. Řada lidí může tuto citovou nezávislost rozel pociťovat jako hendikep – avšak každá mince má dvě strany. Pokud jste člověk časově vytížený a nemůžete svým opeřencům věnovat několik hodin denně, bude pro vás rozelka vděčným ptákem. Má ovšem jeden podstatný háček ….

DRŽÍM SI ODSTUP, ALE NEJSEM SAMOTÁŘ

To, že rozela na vás není citově vázaná, neznamená, že nemá potřebu partnerského života. Spíše naopak. Rozelkám svědčí život v páru. Teprve tehdy patřičně vyniknou její milé vlastnosti – živost, hravost, vynalézavost, smysl pro humor … S párem rozel se nikdy nebudete nudit. Jejich akrobatické kousky na ptačím stromě nebo společná koupel v misce (běžně je u rozel dominantní samec, ale při koupání je to rozhodně samice) nás baví dnes a denně. Navíc jsme-li zrovna mimo domov, víme, že nás rozelky neoplakávají, ale v klidu si vystačí spolu. Když jsme doma, je dobře – když nejsme, je dobře také.

CHCETE MĚ?

Rozela tedy není papoušek pro člověka, který ve vztahu ke zvířeti hledá emocionální naplnění. Je tady pro člověka, který rád zpovzdálí pozoruje nádheru přírody, aniž by do ní chtěl výrazněji zasahovat. Ona ho ta příroda mnohokrát překvapí. Když se jen díváte na tu krásu barev, aniž byste ji rušili, přilétne náhle vaše rozelka k vám a nechá se od vás krmit či vám sedne na ruku. Takové chvíle byste neměnili za nic na světě.

Článok prebraný z pôvodných stránok od autorky Alička publikované dňa 21.07.2005, 23:45
Nie som bezcitná, dokážem predstierať.

Tags:
BBcode:
Hide post links
Show post links

Návrat na "Blogy"

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 1 neregistrovaný