Kousání (štípání, zobání) papoušků

Užívateľov profilový obrázok
coala
Príspevky: 5296
Člen od: Po 29. Júl 2002, 12:53

Kousání (štípání, zobání) papoušků

Príspevokod užívateľa coala » St 14. Dec 2016, 19:21

O agresivitě papoušků píše souhrnně ve svém článku Alička. Já s článkem v podstatě souhlasím. Ale nedá mi to nezmínit se z vlastní zkušenosti trochu o jednom projevů agresivity – kousání (zobání, štípání) papoušků. Kromě Aličkou v článku vyjmenovaných příčin existují pravděpodobně i jejich kombinace a zřejmě by bylo možné dělit agresivitu papoušků i na krátkodobou (okamžitou...) a déletrvající, atd.

Chtěl bych napsat jen velice zjednodušené zamyšlení nad kousáním papoušků. V praxi jsem se přesvědčil, že tato drobná agresivita papoušků ( čti i jako zobnutí, štípnutí...) existuje i v případech, kdy začnou postrádat zájem o svou "opeřenou osobu", nebo se jim projevovaný zájem a péče zdají nedostatečné. Příklad malá ara nobilis je velice zvědavá, je schopná sedět na rameni při většině činností, které v domácnosti děláte-vaření, příprava jídla, úklid atd., stačí si ale sednout do křesla před televizi a nechat se zaujmout programem "ara neara" a miláček sedící na rameni se připomene štípnutím, třeba i dost silným... . Myslím si, že existuje i určitý druh agresivity VĚDOMÉ, ke které může dojít i z "dlouhé chvíle", zmíněná ara totiž ve chvíli, kdy je nějaká činnost "pro ni" málo pestrá a příliš stereotypní, vyvolá změnu - klidně se na Vás dívá a štípne do ruky, na které sedí. A to také velmi silně, mnohdy až do krve. Pak okamžitě začíná svou honičku, horní rám dveří, vysoká skříň, garnýž - odtud si provolává své "ošklivý Kubík, ošklivý Kubík"... ! Když to udělala poprvé, myslel jsem, že jde jen o bezděčnou reakci - počíná si tak ale zcela spolehlivě, dokonce vždy, když uměle takovou situaci navodím. Zcela mě ale fascinuje, že si mě přitom štípanci (kousanci) opravdu pozorně prohlíží, jakoby očekávala reakci, kterou už vlastně zná... ! Přitom někdy se tak projeví po 10 minutách, jindy třeba až po hodině pobytu mimo voliéru. Když na "hru"( ona to totiž je i není hra - jak se to vezme...) nepřistoupím a nezačnu ji prohánět, je velmi zklamaná, evidentně u ní dojde k poklesu nálady a dokonce chce dobrovolně zpět do voliéry.... . Zcela určitě by do výčtu měla být zařazena i obrana teritoria. Mám např. ručně odchovaného samečka rozely adelaid, který je ve společné voliéře s několika dalšími menšími "australany" naprostý dominant, ředitel voliéry. Přes pletivo zvenku se nechá šimrat, bere potravu, přiletí na zavolání - je vcelku milý a mazlivý. Při vstupu do voliéry ale zběsile útočí, kouše brání zejména letový prostor a zuřivě přitom "kráká". Za 2-3 roky se nepodařilo tuto agresivitu odstranit. Nezabral ani "fígl" - přinést mu jakoukoliv pochoutku, kterou má rád s tím, že by se jí alespoň chvilku věnoval. Dnes už po 3 létech musím chodit do téhle do voliéry pozdě večer ( v noci), kdy je riziko napadení téměř "půlkilovým" Ádou minimalizováno... ! Přitom jakmile vyjdete z voliéry ven, přijímá okamžitě přes pletivo veškeré šimrání a lechtání a je evidentně šťastný ! Menším zpěvákům a rozelám nikdy neublížil, nenapadá je, spíše je ignoruje. A úplně na závěr, myslím si, že v temperamentu papoušků je ještě jakýsi druh agresivity, který bych nazval okamžitou agresí jaksi agresí "MIMODĚK". Například: dvě ary sedí vedle sebe, probírají se vzájemně peří, následně usnou opírajíce se až dojemně o sebe a nejednou se jedna z nich jakoby reflexivně ožene a tu druhou silně kousne. Podobně se chová papoušek, kterého můžete hladit i šimrat, probírat mu peříčka, sedí vám přitom na ruce, ale znenadání toto bleskurychlé jakoby bezděčné kousnutí provede. Nejmenší a nejmladší samička ary červenoramenné Lórinka dokonce hned vzápětí zobáčkem, kterým Vám proštípla kůži na prstu do krve, začne stejné místo opakovaně otírat, jakoby se chtěla omluvit. Těchto chlácholivých pohlazení zobáčkem je 6 až 10. Je znatelné, že incident nebyl chtěný, a že ji mrzí, chtěla by ho vzít zpátky. Píši to všechno proto, že dodnes jsem sice našel v chování svých papoušků spousty zákonitostí, které umožňují předvídat, ALE zároveň i množství individuálních projevů, které jsou natolik originální a své, že jen potvrzují slogan - "Co papoušek-to osobnost !" A nemusí to být jen mluvící ary... , ale třeba i malé aymary nebo andulky. Jsem přesvědčen, že sice existují určité projevy papoušků, které je možné generalizovat, vydávat je za jakýsi obecný projev obvyklého chování... . Stále bychom ale měli mít na paměti, že individuální projev papoušků (a zřejmě ani žádných jiných živých tvorů...) nelze vměstnat do univerzální šablony- normativu, který budeme předem očekávat. Možná, že to bude platit z 80 nebo i 90 procent, ale nikdy absolutně.

Úplně na závěr, vím, že někteří autoři popisují v populární i odborné literatuře chování papouška před jeho útokem podobně. Poznávají to prý podle částečného zčepýření peří,určité nervozity papoušků - tak z tohoto mě ary nobilis ( ale i ary severy...) za více než 40 let vyléčili stoprocentně. Chtějí-li opravdu klovnout (zaútočit...) přimknou peří ke svému tělíčku tak silně, že působí jako monolit, jako nebezpečný kompaktní a neproniknutelný krunýř ( zčepýření není v tu chvíli viditelné ani náhodou...) ! Naopak působí to mě, s nadsázkou, jako hladká kůže takového predátora, jakým je třeba žralok... !

O kousání či štípání našich milých papoušků by bylo možné psát pochopitelně mnohem déle, a uvést mnohem více příkladů. Ve svém důsledku by ale právě takové množství příkladů mohlo sloužit jako opora tvrzení, že co papoušek – to jiná povaha, jiné chování a jiný charakter !

Príbeh prebraný z pôvodných stránok od autora Aklab publikované dňa 12.09.2006, 17:10
Nie som bezcitná, dokážem predstierať.

Tags:
BBcode:
Hide post links
Show post links

Návrat na "Blogy"

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 1 neregistrovaný