Už jste někdo choval zlatého papouška ?

Užívateľov profilový obrázok
coala
Príspevky: 5296
Člen od: Po 29. Júl 2002, 12:53

Už jste někdo choval zlatého papouška ?

Príspevokod užívateľa coala » St 14. Dec 2016, 19:06

Už jste někdo choval zlatého papouška ?

Čas od času mě napadá, zda mám vůbec právo se rozdělit o mé zkušenosti s několikaletým chovem úplně neznámého papouška.

Ať jsem pátral v odborné literatuře ( včetně mnoha ročníků svázaných časopisů o papoušcích…) jak jsem chtěl, nikde jsem na podobný exemplář nenarazil. Neobjevil jsem ho. Není zkrátka popsán a charakterizován žádným autorem !

A v tu chvílí mně srdce zaplesalo nevídaným blahem, ne nepodobným tomu, které musí zažívat objevitel nové planety u dalekohledu hvězdárny ( v temné noci) anebo možná i náhodný sázkař, který si jen tak z povinnosti po čase kontroluje vsazenou sázenku a zjistí, že vyhrál první cenu.

Poměrně dlouho jsem své zjištění a objev také tajil. Jednak mám oprávněné obavy, abych nezačal být pronásledován kvůli vzácnému papouškovi zástupem zkušených chovatelů, kteří to štěstí neměli, anebo naopak desítkami nadšenců, kteří se budou vypravovat do Prahy na organizované výlety, které ale nebudou směřovat do zoologické zahrady v Tróji, nýbrž ke zvonku domovních dveří čtyřpatrového klasického "miničinžáku" kdesi na Smíchově, aby na vlastní oči spatřili ten zázrak.

Už vidím, jak budu muset i ve slunné dny stahovat žaluzie, aby zuřiví reportéři a fotografové (paparazzi…), kteří budou viset několik hodin připoutáni na protějších střechách kvůli "ulovení" alespoň jednoho záběru, měli cestu k jeho získání poněkud obtížnější.

Určité obavy, které navíc v posledních dnech i sílí, mám ovšem i z toho, abych se nestal terčem zlodějů, vydírání kvůli zlatu a anebo, nedej Bože, dokonce pokusu o únos mého papouška.

Na druhé straně se ovšem utěšuji tím, že když je tento exemplář jen jeden, tak by mohlo lehce dojít k situaci, že zkřížením s jiným vzácným jedincem opačného pohlaví, by mohli být na svět přivedeni maximálně stříbrní, anebo bronzoví papoušci – což je přece jen druhá liga – i když jako kategorie by také mohli být časem také slušně vzácní.

Zlatý papoušek mě tak ohromil, že jsem se mu začal věnovat mnohem víc, než ostatním, především jsem dohlížel na to, aby nějaký nezodpovědný papouščí soused nevyškubl mému zlatíčku nějaké peříčko. Ve své již trochu narušené představivosti jsem si takovou situaci dokonce v duchu představoval a pro případné viníky – 2 malé aymary a 1 hubenou mladou pyruru (perlata lepida ), která si neuměle pokouší říkat Čendo, jsem si připravoval exemplární tresty.

Vše se začalo znásobovat ve chvíli, kdy vzácný papoušek, zřejmě vědom si své vznešenosti a výjimečnosti, se začal i chovat způsobem odpovídajícím jeho zjevu.

To už jsem nevydržel a začal jsem si pro zlatého papouška představovat hlavní roli v připravovaném filmu pro děti a "Zlaté papouščí princezně", protože jednu z mála jistot jsem měl. Podle všech zkoušek a testů se jednalo o samičku.

Pod záminkou nebezpečí z prochladnutí, jsem vybrané zvěrolékaře, kterým důvěřuji, navštěvoval těsně před zavírací dobou, abych byl v čekárně s větší pravděpodobností se svým zlatíčkem sám, papoušek byl navlečen téměř až po zobáček v domácím elastickém oblečku, ze kterého mu kromě zobáčku "vyčuhovaly" už jen neopeřené nohy, což k odběrům za účelem určení pohlaví nakonec stačí.

Tak jsem úspěšně tajil svého impozantního chovance před veřejností, až jsem to přece jen nevydržel a pozval kamaráda – filmového profesionála, který před časem natáčel gorilí "reality show" s mládětem Mojou, aby mně natočil malý dokument o mém zlatém pokladu.

Přišel nejprve bez kamery, aby vše prohlédl a mohl se dobře na natáčení připravit. Původně jsem zamýšlel, dát mu u stanice metra (nebo alespoň na začátku ulice, či domovního vchodu…) černou pásku přes oči, aby nepoznal kudy přesně jde, ale to se mi nepodařilo. Takže mě tím docela zklamal.

To hlavní ale teprve přišlo, zavedl jsem ho k uklizeným a slavnostně vyzdobeným voliérám a čekal jeho úžas… .

Užaslý jsem byl ale já, když slyším, jak se ptá: "A kterýho toho zelenýho papoucha budeme točit ? Nebyl by lepší ten malej žlutej ?"

Obestřely mě mrákoty ! Co to blekotá, má šedou mlhu, nevidí dobře, je barvoslepý, nekončí jeho rozlišovací schopnosti u poznání gorilího mláděte, i když také docela hezkého ? Nic z toho bohužel nebyla pravda !

Původně zlatá Lorinka je ara nobilis zelená jak brčál, s malými měsíčky červených peříček svrchu ohbí svých křídel !

Nejprve jsem si myslel, že kamarád je nějaký Rumburak - hříšník, který způsobil šíleným kouzlem změnu zlata v zeleň, ale tak tomu nebylo. Vzpamatovával jsem se dlouho po jeho odchodu, ale nakonec jsem se uklidnil.

Lórinka přece jen zlatá je,
protože:

1. Je jemná, hodně mazlivá a nikdy mě nekousla.
2. Ostatní papoušky nejenže vychovává, ale dokonce je i okřikuje, zatím se zmůže na okřiknutí "aymary – potvory" a na po ránu ječícího Čendu dělá výhrůžné "Pssstt !"
3. Když jí něco chutná, tak umí poděkovat a složit kompliment slovíčkem "dobrý!"
4. Je sebekritická, a když se jí něco nepovede peskuje se "ošklivá, ošklivá!"
5. Na druhé straně umí rozdávat virtuální pusinky, doprovázené "šíleným mlaskáním"!
6. Po ranním létání pomáhá zahnat ostatní do voliéry – zejména v případě aymar má stoprocentní úspěšnost !
7. Každého příchozího zdraví způsobným a hlasitým "nazdáár!", a mě jediného zdraví dokonce i víckrát za den.
8. Ráda cestuje autem, nedělá jí to potíže, těší se na to.
9. Způsobně nastupuje do přepravky se slovy "pomalu, pomalu!"
10. Po cestě je zábavný společník-snaží se opakovat všechna slova, která zná nebo řve, čímž udržuje řidiče při vědomí.
11. Má ráda našeho drsnosrstého jezevčíka, i když mu nemůže přijít na jméno a říká mu "haf-haf!"
12. Když nás zastaví policie dokáže se mě nebohého řidiče zastat, pokřikem "Co je ? Jedeém !"
13. Působí to jako zaklinadlo, jeden, zřejmě papoušky milující policista, mě při brzké ranní kontrole na silnici okamžitě poslal dál se slovy, "jeďte a papouška hned přikrejte, aby nenastydnul !"
14. O víkendu umí spát hodně dlouho, budí osazenstvo až kolem půl osmé, což je zatím nejlepší rodinný výsledek ze 40-ti letých chovů.
15. Večer se kouzelně uspává opakováním neuvěřitelných "keců".
16. Vlašské ořechy dokáže strouhat tak, že babička je může používat jak do vánoček, velikonočních bochánků, tak i k posypu dortů.
17. Je ráda všude.
18. Na svém stromě, na svém člověku, i ve voliéře, kam chodí zcela dobrovolně a říká přitom "papá !"
19. Následně pak neřve a ve voliéře se snaží pracovat.
20. Kaká způsobně na stromě nad miskou a pak se vždy pochválí ( tedy většinou..).
21. Je nejlepší \"přitakávač\" v rodině. Naučila se asi 3 varianty slova "ano", "no" "uhm", které střídá.
22. Odsouhlasila by všechno, třeba i vlastní ostříhání dohola.

Atd.,atd...

Když to ale takhle obyčejně napíšu, tak je jasné, že:
NÁS, KTEŘÍ MÁME DOMA ZLATÉHO PAPOUŠKA - BUDE ASI VÍC !!!

Príbeh prebraný z pôvodných stránok od autora Aklab publikované dňa 12.01.2007, 02:37
Nie som bezcitná, dokážem predstierať.

Tags:
BBcode:
Hide post links
Show post links

Návrat na "Blogy"

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 1 neregistrovaný