Příběh našeho amazoňana

Užívateľov profilový obrázok
coala
Príspevky: 5296
Člen od: Po 29. Júl 2002, 12:53

Příběh našeho amazoňana

Príspevokod užívateľa coala » Ut 13. Dec 2016, 21:08

Ahojte,
chtěla bych se podělit o příběh našeho amazoňana. Když jsme s přítelem před 4 lety přemýšleli, jaké domácí zvíře si pořídíme, museli jsme vyřadit ze seznamu psa i kočku - naše maminky totiž mají psy a pokud bychom si pořídili psa nebo kočku my, bylo by občasné hlídání dalších zvířat obtížnější. Protože jsme oba měli zkušenosti s malými papoušky (oba andulky, přítel pak korelu a já agapornise), rozhodli jsme se pro nákup velkého papouška (velkou roli v tom také sehrál delší věk těchto nádherných tvorů a povaha). Nastal půl roční maraton zjišťování, který druh bude nejlepší pro naši domácnost, povahově atd. atd.
Když už jsme se rozhodli pro amazoňana modročelého a našetřili nějaké peníze, začali jsme hledat a obtelefonovávat chovatele. Občas jsme chodili do zverimexů dívat se na různé hračky a klece. V jednom zverimexu jsme potkali nádherného amazoňana modročelého. Byl cenově dostupný (příliš levný ale nebyl :-)) a protože na nás hned ode dveří volal "ahoj" a vůbec se nás nebál, byli jsme z něj nadšení. Týden jsme skoro nespali přemýšlením, jestli si vezmeme papouška ze zverimexu, který může mít bůhvíjaký původ. Nakonec jsme se rozhodli, že ho koupíme. Složili jsme zálohu a v den, kdy jsme měli zařízenou klec a šli jsme si ho vyzvednout, ve zverimexu nebyl. Prý mu začalo být den předtím zle a ochrnul na jednu nožičku (nevím, jestli tomu můžu věřit). Paní majitelka nám však slíbila, že druhý den mají dovézt dalšího amazoňana, který měl být náhradou za tohto "zmizelého". Jakmile byl nový amazoňan na místě, byla jsem tam taky do 20 minut. Čekal mě pohled na oškubance, ulepeného, vystrašeného..... ale! když jsem na něj začala mluvit, zpozorněl a začal slabě pípat a vypadal, jako by se chtěl u mě schovat. Přítel se zhrozil, jak pták vypadá, ale nakonec ho popadl ten pocit charity jako mě a papouch se během chvilky vezl k nám. Pojmenovali jsme ho Karel. Němel zjištěné pohlaví, prý mu bylo něco kolem 2 let a paní majitelka nám tvrdila, že je z české farmy. Když byl u nás 2 dny, vzali jsme ho na "vstupní" lékařskou prohlídku k MVDr. Tukačovi. I na panu doktorovi bylo vidět, jak je mu ptáka líto. Naštěstí byl Kája po zdravotní stránce naprosto fit. Křídla však měl tak hulvátsky zastřižená, že pan doktor měl obavy, že by mu nemusla některá brka vůbec dorůst. Byl ulepený přes křídla a měl vyškubaná pírka přes břicho a prsa do tvaru písmene T. Během prvního měsíce jakž takž obrostl peřím, ale fešák začal být až po roce. Brka na křídlech dorostla naštěstí všechna. Když mu dorostla, tak neuměl vůbec lítat, padal po 3 uletěných metrech. Nevíme kolik mu je let, takže narozeniny slaví v den, kdy jsme ho dostali z toho utrpení a přičteme vždycky 2 roky. Odpovídá tomu i chování, sice to letos vypadá, že snad jsme přežili nejhorší období puberty definitivně, ale kolik je mu přesně...?
Pohlaví jsme nikdy nenechávali zjišťovat, protože všechno napovídá tomu, že máme doma pěkně dominantního samce. Chodím k panu doktorovi pravideně s Kájovým trusem a vždycky povykládám, jak se Kája chová (před dvěma lety byl moc agresivní, tak, že už jsem ho i já měl dost). A pan doktor se usmívá a říká, že to je prostě chlap :)
Kája moc nemluví, umí jen "ahoj" a "dobrou", ale moc dobře rozumí, když se ho zeptám, jestli chce sprchu nebo oblíbené ovoce nebo kešu oříšek. Miluje mě. Ostatní jsou vetřelci a i můj přítel se musí mít před ním na pozoru, když přijde návštěva, musím Káju zavřít do voliéry. Jinak je puštěný, když jsme doma. Zavíráme ho jen na noc a když jsme pryč. Zařídila jsem obývák, kde Kája bydlí úplně podle něj - starý nábytek, který přežije občasné kousání, hodně rostlin (nejsou jedovaté), stěny zelené u oken žluté (záclony jsou zelené) a bledě modrý strop a tapeta přírody s řekou. Asi si řeknete, že jsem blázen, ale myslím, že na těchto stránkách jsem na správné adrese :))

uff - to jsem se rozepsala, doufám, že vás to nenudilo :-)

Príbeh prebraný z pôvodných stránok od autorky svetlice publikované dňa 05.03.2007, 01:46
Nie som bezcitná, dokážem predstierať.

Tags:
BBcode:
Hide post links
Show post links

Návrat na "Blogy"

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 1 neregistrovaný