Jak se nám Oskárek proletěl ......aneb eklektus na výletě

Užívateľov profilový obrázok
coala
Príspevky: 5296
Člen od: Po 29. Júl 2002, 12:53

Jak se nám Oskárek proletěl ......aneb eklektus na výletě

Príspevokod užívateľa coala » Ut 13. Dec 2016, 17:18

Jak jsem se provětral .

Začátkem prosince loňského roku , nám náš eklektus Oskar předvedl jak umí létat, naštěstí celá anabáze proběhla bez ztráty zdraví a života jak jeho, tak lidských účastníků .

Ráno , kdy sněžilo a pršelo dohromady, jsem vyšla na zahrádku, aniž jsem si uvědomila, že mám Oskara přilepeného na sobě. Naši pejskové nahupsali na plůtek a on se lekl a vystartoval ze startovacího bodu mého ramene směrem do výšky nad naší zahradu a zakormidloval směr přes dvě zahrady . Nejdřív jsem se lekla a poté začala hysterickým vysokým hláskem řvát jeho jméno. Po několika vteřinách Oskar změnil směr letu od západu na sever a mistrovsky si sednul na dvacetimetrový smrk našich obsousedů .

Vyběhla jsem za ním v pantoflích a asi sto metrů od našeho domu jsem se umístila pod daný strom.
V bláhové naději že z jeho vršku Oskárek pěkně sletí za mnou, jeho milovanou paničkou . Chyba lávky. Sněžilo a pršelo ještě víc, z vrcholku starého smrku se mu vůbec nechtělo. Ve dvaceti metrech v zeleném vršku jsem viděla pouze jeho oranžovožlutý zobák a on byl na tom asi podobně. Teplota tak okolo pěti stupňů. Moje poskakování a volání okolo ztepilého smrku upoutávalo pozornost okolojdoucích občanů a já jsem se klepala jako osika. Oskárek pevně přitisknutý ke kmeni, na mě shlížel ze zhora a za ty čtyři hodiny už na mě výborně pokřikoval \" Oskárku pocem, pocem, poď, poď\".

V zoufalství jsem volala nejdřív manželovi , rozhodnutá volat výjezdovou skupinu místních hasičů . Nechtěla jsem se rozloučit s myšlenkou, že půjdu domů bez našeho \"Piráta\". Ovšem manžel s chladnou hlavou opustil svoje denní zaměstnání a několik obchodních jednání a jal se zajet zachraňovat zoufalou partnerku a našeho papouška.

Nasadil si rukavice a oblékl pracovní oblek, s igelitkou vylezl do koruny smrku, přičemž jsem střídavě omdlévala strachy,aby nespadl i s papuškem, popadl Oskara zakousnutého do jeho rukavice , strčil ho do tašky a s úsměvem slezl zase na pevnou zem. Během pěti minut bylo po akci ..

Já jsem se léčila celé odpoledne grogem a horkou vanou a Oskar se po desti minutách rozhovořil, okousal si svačinu a ani nekýchnul. Výborně nám od té doby říká \"POCEM, POCEM CO TAM DĚLÁŠ ?!\"!!!!..........
:-)

Príbeh prebraný z pôvodných stránok od autorky Oskárek publikované dňa 21.06.2009, 13:53
Nie som bezcitná, dokážem predstierať.

Tags:
BBcode:
Hide post links
Show post links

Návrat na "Blogy"

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 2 neregistrovaní